Legendární radiostanice RF11 se na samém počátku 50tých let stala v československé armádě prvním, opravdu snadno přenosným spojovacím prostředkem pro velení na nejnižším taktickém stupni.
Konstrukční předlohou pro RF11 byla německá stanice Kl.Fu.Spr.d. (Kleinfunksprecher d.) z roku 1944 známá též pod krycím označením „Dorette“, která pracovala na kmitočtech 32-38 MHz.
RF11 byla vyráběna v pěti variantách: RF11, RF11a, RF11b pro pásmo 23-28 MHz a později RF11M a RF11M/2 pro pásmo 48,5-51,5 MHz. Stanice jsou až na drobné úpravy v zapojení a několik konstrukčních detailů shodné. Každá desátá souprava byla označena písmenem K, které znamenalo, že obsahuje navíc kalibrátor pro kontrolu souběhu stupnice. Obecně rozšířeným omylem, a to i mezi odborníky, je romantická představa spolupráce RF11M a M2 s tankovou radiostanicí RM31Ta(Sa) vybavenou „velmikrátkovlnným přístrojem RM31-50“ určeným pro spojení v tankové rotě. Opravdu to nemohlo fungovat.
Průvodní dokumentace výrobce, kterým byl národní podnik TESLA praví, že … Přístroj RF11a je přenosný příruční vysílač-přijímač (transceiver) určený převážně pro spojení při chůzi, nebo za jízdy. Přístroje se dodávají ve dvou soupravách a to v soupravě RF11a a RF11a-K. Souprava RF11a obsahuje balicí dřevěnou bednu, ve které je vlastní přístroj RF11a, zdrojová skříň, sluchátka, hrdelní mikrofon, prutová a drátová anténa, přizpůsobovací člen pro drátovou anténu a nosný popruh. Na zvláštní objednávku se dodává též 8 náhradních elektronek 1L34 (1S4T)… S nástupem sovětských radiostanic řady ASTRA (R105, 108, 109) počátkem 60tých let začaly být RF11 postupně vyřazovány a končily většinou ve Svazarmu, kde sloužily pro výcvik branců a spojovací služby.
Rok výroby: 1951
Určení: AM radiostanice krátkého dosahu
Pásmo: KV 23-28 MHz / VKV 48,5-51,5 MHz
Výkon vysílače: 0,72 W (původní RF11), 40 mW (následující varianty)
Předpokládaný dosah v otevřeném terénu: do 4 km s drátovou anténou
Hmotnost: 2,6 kg se zdroji
Osazení: EP201 (1L34,1S4T) 4x
POJÍTKO TESLA ORLÍK (554500) vzniklo přestavbou radiostanice RF11 pro potřeby podniků a organizací. Především ale v souvislosti se stavbou vodního díla Orlík (1954-1961), podle kterého byla tato varianta RF11 pojmenována. Zásadní úpravou radiostanice bylo odstranění ladicího kondenzátoru, stanice tedy mohla pracovat jen na jednom, z výroby nastaveném kmitočtu. Ve vzniklém prostoru po ladicím kondenzátrou byl umístěn dodatečný NF výstupní transformátor a potenciometr k řízení hlasitosti příjmu. Stanice byla dodávána na sedmi kmitočtech značených písmeny na výrobním štítku
(A-34,8 MHz, B-34,9 MHz, C-35,0 MHz, D-35,1 MHz, E-35,2 MHz, F-35,3 MHz, G-35,4 MHz)
a bylo jí možno doplnit různým příslušenstvím včetně síťového zdroje. Počet žhavicích monočlánků ve zdrojové skříni byl za účelem prodloužení provozní doby zdvojnásoben na 6. Stanice byla nošena na speciálních textilních popruzích, které nahrazovaly nosný systém Y používaný v armádě. O tom jak široké mnělo být využití v civilním sektoru hovoří originální návod k obsluze a údržbě … přístroje lze použít např. na velkých stavbách, v zemědělství při spojení kombajnu s polním mlatem, na nádražích, spojení nočního hlídače při obchůzce, při zdolávání požáru, při spojení mezi členy horské záchranné služby atd. …
Ani tyto poslední záchvěvy snahy udržet myšlenku RF11 aktuální alespoň v civilním užití však neměly moc naděje na úspěch. Koncepce radiostanice byla zastaralá už v těchto letech, superregenerační přijímač byl velmi citlivý na seřízení superregenerace a tím pádem nepříliš spolehlivý při změnách teplot a napájecího napětí, VF výkon byl pro použití v typických pohyblivých službách, vzhledem k citlivosti přijímače, příliš malý a napájení ze suchých článků nepohodlné a neekonomické. Navíc, ve světě malých, přenosných radiostanic pro civilní užití už nastupovaly své vítězné tažení transistory.
