Akustické záznamové prostředky byly u bezpečnostních a výzvědných složek vždy v popředí zájmu. Záznamy telefonních hovorů, rádiového spojení, odposlechů i výpovědí byly a vždy budou důležitým pramenem informací, které lze dlouhodobě uchovat a kdykoli zpětně analyzovat. Dlouhá léta byl využíván především záznam magnetický. K magnetickému záznamu zvuku lze použít různé magnetické nosiče. Pokud jako nosič zvolíme tenký drátek (cca 0,1mm), vznikne podivuhodné zařízení zvané „drátofon“. V roce 1955 uvedla na trh západoněmecká firma Protona GmbH na svou dobu skutečně miniaturní záznamový prostředek – Minifon P55.
Ačkoli se jednalo o komerční výrobek, brzy získal značnou oblibu u zpravodajských služeb na všech kontinentech. Mimo kompaktních rozměrů nabízel až 5 hodin záznamu mluveného slova, různé varianty napájení a především různé typy mikrofonů, včetně mikrofonu ukrytého v náramkových hodinkách (přesněji v pouzdru hodinek, strojek se do něj už nevešel). V roce 1955, zkrátka sen každého zpravodajce. Okouzlení tímto přístrojem se nevyhnulo ani našim bezpečnostním orgánům. Národní podnik MEOPTA Přerov sice vyráběl drátofon PARATUS, ten se ale do kapsy moc nehodil. S nákupem pomohli soudruzi z východoněmecké Stasi (o mnoho let později jim byly na oplátku poskytnuty miniaturní československé magnetofony TI-671 „ECHO“). K přístroji vznikl půvabný služební manuál s názvem Desatero pro správné používání minifonu P55. O Boží přikázání se v tomto případě nejednalo. Přístroj pronikl i na „kulturní frontu“, i když jen v krátkém záběru ve výborném kriminálním filmu Strach režiséra Petra Schulhoffa z roku 1963.
Protona – Minifon P55
K přístroji, který pochází z pozůstalosti vysoce postaveného funkcionáře MV se dochovala i krabice cívek, které mohou obsahovat zajímavé záznamy. Zatím bohužel nebyl čas minifon rozehrát a záznamy vytěžit.