Přiznám se, že nevím co si o této radiostanici myslet. Pro operativní práci se příliš nehodí, ostatně tomuto určení neodpovídá ani signální zelená barva, ani pouzdro, které zcela jistě není určeno pro skryté nošení. Na druhou stranu silně připomíná dobové tranzistorové přijímače.
Její zpravodajský původ je ovšem jasně patrný z výrobního štítku. Podle kódů na některých součástkách z produkce podniku TESLA se dá usuzovat, že tento konkrétní kus stanice nebyl vyroben dříve než v roce 1964. Podle pražského Muzea policie se jedná o model z roku 1961 … a proč ne? výroba mohla pár let běžet. Sériově vyráběná radiostanice VXW010 se kterou by se hvězda IV. dala teoreticky srovnávat spatřila světlo světa až v roce 1965. Každopádně se bezpochyby jedná o jednu z prvních tranzistorových radiostanic vyráběných na našem území, a proto nás po přečtení předchozího článku o Sázavě IV. již nepřekvapí osazení tranzistory OC170 vyrobenými „západními imperialisty“.
Zajímavostí je napájení pomocí 12-ti (!) tužkových baterií, které nás opět přivádí k úvaze o použité součástkové základně. Napájecí napětí skoro 20V totiž vycházelo z potřeby vyššího napětí pro koncové transistory vysílače – jsou hezky vidět na obrázcích 7 až 9 vpravo nahoře, dnes již prakticky neznámá pouzdra „pinched-top“ (zaštípnutá trubička na čepičce transistoru), typická pro produkci americké firmy General Electric. Tyto germaniové transistory potřebovaly dostatečné kolektorové napětí, aby podaly svůj výkon a běžných 6 či 12V nestačilo … Navíc se jednalo v té době o precizně vyráběné, neskutečně drahé a embargované součástky, certifikované například pro USAF (The First Air Force Tranzistor).
A tak se v rámci boje proti vnitřnímu nepříteli vesele nakupovaly součástky od nepřítele vnějšího, a to ne vždy zrovna transparentními cestami.
Zda se něco víc o Hvězdě IV. dozvíme je ve hvězdách, ale něco mi říká, že to bude brzy.
