Rádiová stanice 9-RS byla určena pro tanky T-34-85, T-44 a pro samohybná děla na shodném podvozku jako například SU-85, nebo SU-100. 9-RS „TUR“ („Tapir-S“) byla vyvinuta v září až listopadu 1943 na základě radiostanice 9-RU („Tapir-U“) podle požadavků Hlavního spojovacího velitelství Rudé armády. Jednalo se o jeden kompaktní celek, který kombinoval vysílač, původně letecký přijímač RSI-4 v modifikaci T a měnič RU-45-B. Přístroje byly vyráběny v závodě ímeni Ordzhonikidze č. 203, který byl před postupující německou armádou z Moskvy evakuován do města Sarapul. Není bez zajímavosti, že po válce Sarapulský radiotechnický závod (СРЗ) pokračoval ve vývoji radiostanic pro obrněnou techniku a vznikly zde mimo jiné i známé a na svou dobu velmi sofistikované konstrukce jako R-123 „Magnolija“, nebo R-173 „Paragraf“.
Radiostanice na obrázcích mohla pocházet z některého ze strojů 1. samostatné tankové brigády, která byla součástí sestavy 1. československého armádního sboru v SSSR. Z výroby je stále osazena původními americkými lampami z produkce firem KEN-RAD a RCA. Jediná lampa 6K7 pochází od německého výrobce VALVO. Kdy se tato kořistní pentoda s přejímacími razítky Wehrmachtu i BAL do přístroje dostala je otázkou.
Frekvenční rozsah přijímače: 3,75 – 6 MHz
Frekvenční rozsah vysílače: 4 – 5,625 MHz
Provoz: AM, telegraf (A1)
Výkon vysílače: až 2 W
Napájení: 26, nebo 12V
