KV radiové spojení bylo vybudováno na stupni centrála – kraj, jako záložní spojovací síť dálnopisných, telegrafních a fonických tras pro případ mimořádných situací a branné pohotovosti státu. Není bez zajímavosti, že podobná KV radiová síť zajišťovala spojení mezi ústředím a krajskými výbory KSČ.
KV radiokomunikační prostředky se dělily na mobilní – každá krajská správa SNB disponovala sovětskou armádní 1 kW radiostanicí R140 na podvozku PRAGA V3S, nebo ZIL 131 a stacionární.
Stacionární prostředky byly 1 kW vysílače SS1000 z produkce východoněmeckého podniku RFT, které v průběhu 80tých let postupně nahrazoval modernější typ KN1-E a přijímače EKV13. Jako záložní, nebo spíš doplňkové prostředky sloužily osvědčené 100W radiostanice SEG100 opět z produkce RFT.