Tento výrobek podniku ÚV Svazarmu Radiotechnika byl ve své době přitažlivý především přijatelnými rozměry, možností bateriového napájení a nízkou váhou. Jedná se o důstojného zástupce vesele barevných krabiček, o kterých se zmiňuje úvodní povídání ke Svazarmovskému tématu.
Nabídkový katalog Domu obchodních služeb Svazarmu (DOSS) z roku 1983 praví o přístroji toto: … „Pionýr“ je přijímač pro začínající radioamatéry a mládež. Je určen pro příjem telegrafních signálů /provoz A1/ a fonických signálů SSB. Přijímač je dodáván jako stavebnice nebo hotový výrobek. Zapojení je přímosměšující, s malou náročností na přístrojové vybavení při uvádění do provozu. Je osazen moderními polovodičovými prvky. Součástí stavebnice je podrobný stavební návod vč. Schémat, konstr. výkresů a materiálové rozpisky… Napájení přístroje zajišťovaly 3 ploché baterie, poslech byl u prvního modelu Pionýr (vyráběného pro provoz v pásmu 80m) možný pouze přes sluchátka. Následující model Pionýr 80s měl navíc reproduktor pro hlasitý poslech a bylo jej možné teoreticky zakoupit v následujících variantách: 160m (1,73-1,97 MHz), 80m (3,475-3,82 MHz), 40m (6,97-7,13 MHz), 20m (13,97-14,38 MHz). Proč teoreticky? Pražská Radioamatérská prodejna Svazarmu v Budečské ulici č.7 je většinou na skladě neměla. Navíc nevím o žádném začínajícím radioamatérovi, který by nelitoval 1.260,- Kč (což byla v té době zhruba polovina slušné výplaty) za nákup podobného stroje. Za tři stovky se totiž tehdy dala sehnat EK10 po Luftwaffe, kterou sice vzhledem k složitějšímu napájení a váze nešlo vzít na výlet (taky proč, ta už se nalítala dost), ale poslech stál za 10 Pionýrů. Přijímače řady Pionýr byly tedy především zapůjčovány radiokluby Svazarmu k domácímu poslechu, to bylo potom radosti, když na mládežníka přišla řada.
Sestavení mojí soukromé „pionýrské skupiny“ nebylo vůbec jednoduché, některé modely se vyskytovaly velmi zřídka. Mnoho Pionýrů bylo navíc zprzněno chlípnými kutily, takže do skupiny nemohli být přijati. Zní to strašně, ale život bývá občas krutý.
