V roce 1942 byla zahájena výroba speciálního přijímače určeného pro zabezpečení plavidel německé Kriegsmarine, a to zejména před leteckými útoky. Úkolem obsluhy tohoto přijímače bylo včasné zjištění provozu radaru spojeneckého letounu, pokrývajícího oblast výskytu v tu chvíli ohroženého plavidla.
Nasazení přijímače SAMOS bylo německou odpovědí na britské experimenty s aeromobilními protiponorkovými radary, které započaly již v roce 1939. Letouny RAF tak mohly provádět bojovou činnost i v noci a za zhoršených povětrnostních podmínek, kdy pozorovatel neměl přímý vizuální kontakt s protivníkem. Přijímač pocházející z konstrukční dílny firmy Rohde & Schwarz pokrývá ve 4 rozsazích pásmo 80-470 MHz (333 – 64cm) při provozu AM nebo FM a je dodnes funkční. Spolu s ručně ovládaným anténním systémem umožňoval mimo měření úrovně signálu, také zjištění směru na zdroj přijímaného signálu. Mnoho těchto přijímačů bylo vyrobeno v závodě firmy Philips v Praze – Hloubětíně, používajícím tehdy krycí kód „klf“ a později značku TESLA, která závodu vydržela dodnes. Skříň přístroje má po svém obvodu (stejně jako například přijímač HMZL34) charakteristický „námořní límec“, který měl zabránit stékání kondenzované vody na přední panel. Pro indikaci radarových signálů na vyšších kmitočtech 3000-3750 MHz (10-8cm) využívala plavidla soupravy Telefunken – FuMB7 „NAXOS“, FuMB26 „TUNIS“ a další. Po válce byly přijímače FuMB4 ukořistěné ve skladech hloubětínské Philipsky překřtěny na „RAS“ (R&S) a dále využívány československou armádou, zpravodajskými službami i výzkumnými ústavy.
Nakonec ale zpět do válečných časů. V roce 1943 byla 311. československá bombardovací peruť převelena po těžkých ztrátách k pobřežnímu velitelství (Coastal Command), které mimo jiných úkolů provádělo protiponorkové hlídky v Biskajském zálivu. Posádky našich Liberátorů zcela jistě netušily, že kořist často unikla jen díky přijímači SAMOS vyrobenému doma v Hloubětíně.
