Ze samého počátku 50tých let přeskočíme do samého počátku let 80tých, kdy byl zařazen do služby v ČSLA zajímavý systém adresného předávání hlasových zpráv.
Tuhle situaci znáte z mnoha starších filmů – probíhá vzrušená debata několika lékařů na pracovišti, najednou se ozve zvukový signál, jeden z doktorů strne, vytáhne odkudsi malou pípající krabičku, pohlédne na ni, omluví se a odběhne. Ano – mám na mysli svolávací zařízení, v imperialistických jazycích pager.
Možnost bezdrátového operativního svolávání důležitých funkcionářů byla v ČSLA dlouho opomíjena, svého si došla až na samém konci sedmdesátých let, spíše však v počátku let osmdesátých. Imperialistický nepřítel v té době používal na Západě běžně poskytované komerční systémy, v zemích Východního bloku však tato komerční infrastruktura prostě chyběla. Armáda byla proto odkázána na vlastní vývoj – a zhostila se jej způsobem, který plně odpovídal možnostem té doby.
Prvním základním rozhodnutím bylo, že dosah svolávacího zařízení postačuje v rozměrech typické vojenské posádky. O pohybu funkcionáře mimo území posádky se prakticky vždy vědělo a hlavním posláním navrhovaného svolávacího zařízení bylo nahradit tzv. „spojky“, tedy vojáky, kteří, v případě nutnosti pro daného funkcionáře fyzicky došli, či dojeli s odpovídající zprávou.
Druhým požadavkem byla snaha maximálně využít stávající spojovací technologii u útvarů. Vznikl tak jednoduchý systém, založený na využití stávajících armádních vysílačů s možností amplitudové modulace, typicky v pásmu 1,5-3MHz. Nicméně technická specifikace přijímače R01M (viz dále) hovoří i o kmitočtech od 300kHz, tedy dlouhých vlnách – a zde by bylo možné bez problémů vytvořit systém s pokrytím podstatně větším. Nicméně tato varianta není dostatečně zdokumentována, uvidíme, co přinese další bádání.
Tehdejší součástková základna, „vycvičená“ zájmem o malé, kapesní rozhlasové přijímače, poskytla dostatek kvalitních dílů pro sestrojení jednoduchého malého kapesního AM přijímače i pro tento, mírně odlišný kmitočtový rozsah. „Pagerovému“ systému tedy, zdánlivě, nestálo nic v cestě.
Nicméně, svolávací zařízení je typické tím, že většinu času pouze naslouchá na své provozní frekvenci a navenek nevydává žádné rušivé projevy. A zde nadešla výzva pro vývojáře – prosté „uzavření“ AM přijímače pod běžný umlčovač šumu znamenalo, vzhledem k proměnlivým podmínkám šíření KV buď dramatické snížení dosahu systému nastavením umlčovače dostatečně „vysoko“, nebo naopak nežádoucí aktivace přijímače i cizími signály. Vývojáři tedy museli přistoupit k něčemu, co dnes nazýváme „selektivní volbou“.
Tehdejší doba prakticky neumožňovala jinou selektivní volbu, než analogovou tónovou. Ta ale byla naopak dobře vyzkoušena na FM VKV radiostanicích TESLA. Logicky padla volba na tónový systém i zde. Nicméně, na rozdíl od FM VKV spojení, je AM spojení na KV snáze napadnutelné rušením a kolísáním signálu. Nešlo tedy prostě „převzít“ komponenty pro VKV radiostanice. Výsledkem vývoje se tak stal dvoutónový systém, založený na opakovaném, střídavém vysílání dvou tónů ze sedmi možných. Dostáváme se tak k šířce kódu 21 kombinací, což pro potřeby běžné posádky stačilo.
Dalším, nutným požadavkem, byla energetická úspornost přijímače.
Vznikl tak první přijímač, až příliš nápadně připomínající klasický „transistorák“ té doby, a sice R01A. Při pohledu do jeho útrob máme pocit pohledu do běžného transistorového přijímače, s výjimkou dvou feritových hrníčkových cívek – právě ty byly součástí dvou samostatných selektivních vyhodnocovacíh obvodů výše uvedené dvoutónové volby. Další vyhodnocení (tedy přítomnost obou tónů krátce po sobě) bylo již velmi jednoduchým úkolem – a první armádní pager byl na světě.
K pageru R01A byl dodáván i vcelku vkusný, střízlivě designovaný odkládací stojánek, obsahující nabíječ akumulátorů přijímače (2xNiCd225) a obvody připojení k vější anténě – tou byl jednak zvýšen dosah, jednak podstatně zvýšena spolehlivost funkce přijímače, především v betonových a železobetonových budovách. Přijímač sám měl obvyklou vnitřní antému feritovou.
Úspešné výsledky nasazení přijímače R01A daly vzniknout celému svolávacímu systému RF01 SVITAVA.
V rámci tohoto systému byl, jako jeho vysílací část, vyvinut i kodér K01, „vyrábějící“ modulaci pro AM vysílač – tedy zajišťující vysílání vybrané kombinace dvou tónů po určitou dobu a pak přepojení na mikrofon obsluhy. Jeho inovovanou verzi K01M máte možnost si rovněž prohlédnout na obrázcích. Mějme stále na paměti, že výstupem tohoto „vysílače“ byla jen nízkofrekvenční modulace, kterou přebíralo vysílací středisko a zajišťovalo její vyslání na dané frekvenci.
Přijímač R01A ale nemohl, díky svému, téměř „civilnímu“ designu, obstát jako přijímač pro vševojskové nasazení. Vznikl tak model R01M, přizpůsobený už podstatně tvrdším předpokládaným podmínkám použití. Navíc, od doby vývoje R01A doba postoupila a v přijímači jsou použity, na tu dobu, velmi moderní hybridní integrované obvody TESLA a velmi pokrokově navržený MF filtr. Těžké a velké feritové filtry selektivní volby nahradily aktivní RC struktury, založené právě na výše uvedených hybridních obvodech a do této technologie byl de facto převeden celý přijímač. Výrazného zlepšení se tak dočkal dekódovací blok selektivní volby, který se v nové verzi aktivuje až po několika (cca 10) úspěšých přijetích dílčích tónů. Zásadně se tím zvýšila odolnost proti „namluvení“ a aktivaci cizími signály.
Poslední částí systému, o které si dnes povíme, byl kontrolní přijímač KR01M. Jedná se o plnohodnotný AM stolní přijímač dané frekvence systému, vybavený ale filtry pro všechny používané tónové kmitočty, spolu s vyhodnocovacími obvody, zakončenými žárovkami. Obsluha tak měla během vysílání dané selektivní volby možnost kontrolovat, zda „problikávají“ kontrolky správných tónů. Tím byl zpětným příjmem prověřen celý vysílací řetězec a zároveň bylo jisté, že daný kód byl skutečně vyslán do vzduchu.
V praxi systém fungoval tak, že obsluha vysílače navolila příslušný kód selektivní volby, odeslala jej a přešla na řečový režim. V tomto režimu odříkala do mikrofonu znění daného signálu. Tento úkon se dle potřeby i opakoval. Na přijímací straně přijímač vyhodnotil „svoji“ selektivní volbu a akusickým signálem (v podobě přerušovaného pískání) upozornil obsluhu na signál. Obsluha přijímače pak stiskla na přijímači tlačítko (jediný ovládací prvek přijímače), čímž vypnula blok selektivní volby a vyslechla řečové hlášení signálu.
Díky energetické úspornosti dokázal přijímač ze dvou knoflíkových NiCd článků pracovat i několik dní, což zcela postačovalo, navíc, i k modelu R01M byla k dispozici odkládací botka se stejnými funkcemi, jakou modelu R01A.
Nástupcem celého tohoto systému byl systém „OZVĚNA“, o kterém si povíme někdy příště. Nicméně – tvrdý konec těmto systémům učinila změna politických poměrů v Česku po roce 1989. Zjistilo se totiž, že podstatně levnější bylo užívat po přechodnou dobu služby i u nás vzniklých komerčních pagingových operátorů – a definitinvní tečku za pagingem jako takovým učinil příchod GSM.
