Tranzistorový přijímač Sázava IV. z roku 1961 navazuje na předchozí modely Sázava I-III osazené elektronkami. Přijímače řady Sázava nasazovaly operativní útvary Státní bezpečnosti k realizaci úkonu 103 (tajný odposlech) a úkonu 52 (přechodný odposlech).
Při konstrukci plně polovodičového modelu IV. našly uplatnění některé součástky z produkce kapitalistických zemí, které byly v té době na našem trhu zcela nedostupné. Konkrétně se jedná například o tranzistory AF114 a OC170 vyrobené firmou VALVO (výroba zahájena 1959). Přijímač pracuje v pásmu 153-170 MHz a je vybaven obvodem automatického dolaďování signálu z vysílače zpravodajského prostředku lidově zvaného štěnice. „Hmyzí“ oscilátor se tedy mohl (nejčastěji vlivem teploty) odladit z pracovního kmitočtu, ale Sázavu IV. měl pořád v patách. Na předním panelu miniaturního přístroje o rozměrech 110x170x24mm jsou umístěny veškeré ovládací prvky a signálové výstupy. Napájení je řešeno ze speciálního síťového zdroje o podobných rozměrech s možností napájení ze dvou vestavěných plochých baterií. Výrobu a vývoj tohoto na svou dobu špičkového a mechanicky precizně provedeného přijímače zajišťovala Technická správa MV v areálu věznice Praha – Ruzyně.
V souvislosti s odposlechy je zajímavá citace ze Směrnice o používání operativní techniky (A-oper-IX-1) z roku 1959, kterou podepsal tehdejší ministr vnitra Rudolf Barák:
… „důsledně je třeba dodržovat zásadu, že operativní technika nesmí být používána ve stranických objektech a v objektech v nichž jsou konána zasedání orgánů strany, tj. v budovách, kde jsou umístěni pracovníci stranických orgánů, zasedacích síních kde se konají stranická jednání, dále v bytech stranických funkcionářů, dále ve stranických hotelích, rekreačních střediscích, chatách apod.“
A ještě jedna citace z doplňku této směrnice z roku 1961 … „bylo zjištěno, že operativní technika, především úkony 103 a 52, se používají ve velkém rozsahu. Je porušována zásada o nasazování operativní techniky jen do závažných případů. Vžila se praxe, že se operativní pracovníci všemožně domáhají jejího nasazení. V důsledku toho dochází k dekonspiraci operativní techniky a k zeslabování její účinnosti v závažných státobezpečnostních případech. Tato praxe je neslučitelná se zásadami agenturně operativní práce.“
Ani ministři to nemají jednoduché … doba se mění, ale problémy s podřízenými útvary zůstávají stále stejné.
